V pravé poledne
CO S TÍM?
Jak si spravit náladu, jak změnit věci kolem sebe a nabrat směr ze spirály blábolů, lží a polopravd ven?
Kdysi jsem do jedné netové diskuze dávala podobné příspěvky, byly vesele podbarvené. Po šesti letech optimismu ubývá. Diskuse jsou stále stejné. Nehledáme dialog společnosti, hledáme ventil blbé nálady. Ale když se snažíte, mnohé se posune. Pomalu, ale jde to urychlit, přidat smysluplnosti. Tak postupně. Ideální je začít odspodu, od "V pravé poledne 23. 10. 2014", začíná citátem Oscara Wildeho (z uvedeného pak vyplývá, že od politiků moc pravdy neproudí):
"Chcete-li lidem říkat pravdu, musíte je nejdřív rozesmát,
jinak vás zabijou."
_________________________________________________________________________________________
15. 5. 2018 Za co vlastně demonstrovat a jak
Ono to není tak blbý, jak to vypadá... Už jsme to zkoušeli a publikum skladbou opravdu překvapilo.... Z.W.
_________________________________________________________________________________________
14. 5. 2018 - To co potřebujeme především ....
Facebook nebo některé weby umožňující toto řetězení jsou pro tento účel dokonalé. Představují vlastně jakési propojení mozků do sítě.
První tedy bude - navazovat. Dále bude důležité téma nenechat odumřít, je-li nosné a společensky prospěšné, čili pokračovat ve smyslu "cesta je cíl". Jako řetí bude neopustit ideu, vizi, cíl, nenechat se svést z cesty tzv. výtržníky v diskuzích známých pod pojmem troll, nedopustit zničení vize zevnitř ani zevně.
- navazovat
- pokračovat (cíl je cesta
- sledovat směr a cíl cest
Jmenované právě nelze dělat na demonstracích, ale takto orientovaná společnost může úspěšně demonstrovat, může daleko víc. Jsou to věci naprosto samozřejmé a nejedná o žádný objev. Problém je v tom, že nerozumíme facebookové mluvě, nebo ji neovládáme. Je stejná jako běžná komunikace, ani počítač nám nedává právo být hrubý, psát hrubky a chovat se jako záškodník systému - vir a troll v jednom.
Základem komunikace je řeč, vrátila bych se k základům. Nepodporovat neartikulované hysterické vyvádění, jak bylo zmíněno úvodem.
Zdenka Wagnerová
_________________________________________________________________________________________
13. 5. 2018 - Nejhorší je, když se stydíte za své představitele
V tomto případě za prezidenta, který nás podle ústavy reprezentuje navenek. Dávno víme, že mnohé není v pořádku. Nyní jako by se dva z nejvyšších představitelů vlády spojili a vyslali signál, že třetí státní moc - moc soudní, se jich netýká, že jejich rozhodnutí nemusí dbát. Což je chyba vzhledem ke slibu prezidenta a slibu předsedy vlády. Čtěte pozorně, jak slib zní. Jaké jsou možnosti běžného občana, když vidí, že ústava i zákony jsou obcházeny, zneuctívány a ignorovány?
Prezident opakovaně pohrdá rozhodnutím soudů, naposledy ve věci jmenování profesorů. Předseda vlády, který vládu není schopen sestavit proto, že je trestně stíhaný si v koaliční smlouvě vymínil, že ani po odsouzení z vlády neodejde. Zneužívá tak svého postavení, byť podpořeného téměř 30% voliči. Většina neznamená že je ústavní a proto tu ústavu máme. Jedná se o znevažování zákonných prostředků, na které máme jako lidé naší republiky právo, aby byly dodržovány. Mluví o tom např. Čl 23 LZPS, která je součástí ústavy ČR.
- Slib prezidenta: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
- Slib člena vlády: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.
- Článek 23 LZPS - Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
K pohoršení se nad laxností vymáhání základních ústavních práv mně vybičoval komentář přítele z Chebu, Jiřího Dytrycha v jedné z diskuzí na fb:
Skutečně můžeme být hrdí na to, kde a jak zrovna teď stojíme? Jen se rozhlédněte kolem sebe. Jsme světu jen k smíchu, ostuda kam se podíváte.Jen dnes. Zemanova návštěva v Polsku. Nemám slov.
Závěr. Nezbytnost pokračovat v tradiční verzi našich dějin
Je otázka, zda máme na výběr. Jakou máme volbu? Vazalové budou tvrdit, že není jiná než úplně podřízení, to konečně tvrdil kolaborant Moravec také. Druhou variantu mají jen katastrofickou: „To byste chtěli, aby zase přišla ruská vojska jako v r. 1968?“
Ale ona je varianta jiná. Snažit se o co největší nezávislost. Tady prostě musíme zůstat takoví, jací jsme, včetně určitých východních prvků, včetně pravdivé verze našich dějin, ve které nemáme jinou možnost než pokračovat. Naše západní hodnoty chápat v Masarykově pojetí, které je jakýmsi vrcholem vývoje, nikoliv ty dnešní deformované neomarxistické. vlastimilpodracky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662098Koaliční smlouva bude patrně nad zákony a ústavu: www.novinky.cz/domaci/471710-koalicni-smlouva-odsouzeny-clen-vlady-odstoupit-nemusi.html?source=FBS
Miloš Zeman jedná úmyslně tak otevřeně, že už si nelze hrát na slepou bábu, stal se z něj takový noční vlk bez motorky. Pokud je Babiš českým premiérem, předseda vlády země NATO a člena EU, bude muset jít se Zemanem do střetu. Nebo vyhlásit referendum o vstupu Česka do Ruska.
Pražský městský soud koncem dubna pravomocně zrušil Zemanovo rozhodnutí o nejmenování fyzika Ivana Ošťádala a uměleckého historika Jiřího Fajta profesory. Soudci věc prezidentovi vrátili k dalšímu řízení s tím, že žádný orgán výkonné moci nemůže po řádném řízení o jmenování profesorem sám znovu posuzovat, zda kandidát splňuje podmínky pro jmenování. Nepřípustně by tím totiž zasáhl do autonomie vysokých škol.
„Netýká se to primárně pouze jmenovacího procesu profesorů, ale vůbec právní povahy úřadu prezidenta republiky. To znamená – není to žádná osobní otázka, ale primárně otázka právní,“ zdůvodnil chystané podání kasační stížnosti Nespala.
echo24.cz/a/SqWjk/zeman-se-brani-kvuli-jmenovani-profesoru-se-obrati-na-nejvyssi-spravni-soud
- Článek 90 (Ústava ČR) - Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
- Článek 92 - Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.
- Článek 95 - (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
Na Václavském náměstí v Praze byl během demonstrace fyzicky napaden člověk. Média mlčí.
11. 05. 2018 2:08:52
Náhoda nebo cílená provokace? I tak by se dal popsat včerejší protest. Poklidnou demonstraci v samém centru Prahy narušila spanilá jízda kolony vozidel, ověšených vlajkami SSSR a Ruska. Došlo i na napadení a trestní oznámení.
..........
K tomu vyjádření policie:
Dovolte mi uvést na pravou míru tvrzení, že vozidla do někoho najížděla. Když vozidla na Václavské náměstí přijížděla, tak účastníci shromáždění stáli v prostoru pod sochou svatého Václava, tedy mimo komunikaci. Poté co vozidla najela na jejich úroveň, tak demonstranti vstoupili do silnice a začali je blokovat. Tedy vozidla do nikoho nenajela. Celou tuto situaci máme zachycenou na kamerových záznamech a v případě jakýchkoliv stížností toto tvrzení můžeme bezpečně doložit.
Mohu Vás ujistit, že policie žádnou konfrontační situaci ani provokaci nepřipravila a jedná se tedy o nesmyslné spekulace. Naopak policisté dělali vše proto, aby nedošlo k eskalaci vyhrocené situace.
semecky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662323
_________________________________________________________________________________________
5. 5. 2018 - Po více jak roční přestávce
Po více jak roční odmlce je na místě otázka:
Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši; to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat.
Vy tedy koneckonců vidíte pravý základ demokracie v náboženství; smím-li to tak říci, jste vlastně také teokratem.
Nebojím se slov, a proto nemám nic proti té formulaci, berete-li teokracii doslovně jako bohovládu. Pojímám stát, státní život, politiku, jako celý život, opravdu sub specie aeternitatis. Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním božího řádu na zemi.
Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností – slovo “parlament” má krásný smysl, jen je učinit tělem!
_________________________________________________________________________________________
28. 3. Ohlédnutím časem. Jak jsme se cítili před rokem, dvěma, ...
2017: Těm, kteří si myslí, že naše vláda vládne, tak jak má. Řekl bych, že ne, a říkal jsem to už před rokem. Samozřejmě, že pánové Konvička, Bartoš a jiní mají podle naší ústavy právo projevit svůj názor, i když tento obsahuje jako jediný program negaci, což je program z mého hlediska silně nedostatečný. Ale to je zase názor můj. Zaplať Pán Bůh, že máme možnost tyto názory vyjádřit! Pozoruhodné je, že jsem již před rokem upozorňoval na to, že každá vláda České republiky má tendenci na občany tohoto státu, tedy podle ústavy "lid", od něhož odvíjí svou existenci, docela arogantně zapomínat. Samozřejmě především v období "mezivolebním". To mě, jako občana tohoto státu, uráží a považuji to za protiústavní. Dovoluji si tímto (a nejen tímto) vládu České republiky na tuto "maličkost", upozornit. Onen lid jsme my občané, a na ně zapomínat se nejen nesmí, ale ani nemůže, i z ryze sebezáchovných důvodů této vlády. Ono se může klidně stát, že tito Zapomenutí jednoho krásného dne řeknou své "Dost!". Je to sice bonmot, ale já osobně si nedovedu představit vládu, která by přežila zaplněnou Letenskou pláň, plnou oněch naštvaných "zapomenutých". To není vyhrožování, to je fakt..
2016: Ještě k efektivitě přísného postupu Chovancovy policie proti úhlavním nepřátelům našeho státu, kterými jsou podle všeho poněkud exotičtí pánové Bartoš, či Konvička. Trocha historie: V roce 1919 vstoupil Adolf Hitler do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem... To snad stačí. Problém není v řečnících, byť by jim naše Ústava měla umožnit vykřikovat libovolné hlouposti. Děje se tak ve Velké Británii, či v USA, a světe div se, ani Spojené království či Spojené státy kvůli nim nepadly. Problém je v síle společnosti, nikoliv vlády, na niž se zde zhusta vymlouváme a svádíme na ni svou vlastní neschopnost. Vláda chce koneckonců hlavně vládnout a to, že na nás jaksi zapomíná, to je především naše chyba. Nenechme si to prostě líbit, a je to! Jsme na tom asi hodně špatně, když se musíme bát lidí, kteří vykřikují na nárožích své názory. Doufám, že ne tak špatně, jako Výmarská republika let dvacátých minulého století...
:)
Více zde: https://d-ecko.webnode.cz/news/cestou-vpred-aneb-co-s-tim-v-traktatech/
_________________________________________________________________________________________
18. 3. Tlachy, dokumenty, prohlášení a dialogy
Některé myšlenky se opakují tak často a pořád dokola, až se z nich stanou tlachy. Naopak ty důležité sublimují někam v nekonečno. Ale pak je ještě něco jiného a vzácnějšího, s čím jde a má se pracovat, někdy až povahy onoho dokumentu v mramoru. To první je řekněme běžná mluva - dialog, to druhé, slavnostnější a důležitější - prohlášení. Jak je rozlišit? Prohlášení zpravidla v sobě nenese otázku a pokud se pod ním vede diskue, pak pouze vysvětlující.
_________________________________________________________________________________________
17. 3. Manifest Zapomenutých - O imigrační politice EU
_________________________________________________________________________________________
13. 3. Manifest Zapomenutých
_________________________________________________________________________________________
7. 3. 2017 - Manifest Zapomenutých
15. 1. 2017 - Nová kapitola
Zejména z technickýc důvodů - lepš čtenosti, bya založena nová kniha.
Předchozí pozdravy - V pravé poledne - jsou k dispozici: d-ecko.webnode.cz/news/v-prave-poledne/
_________________________________________________________________________________________