V pravé poledne

15.01.2017 11:55

 

CO S TÍM?

Jak si spravit náladu, jak změnit věci kolem sebe a nabrat směr ze spirály blábolů, lží a polopravd ven?

Kdysi jsem do jedné netové diskuze dávala podobné příspěvky, byly vesele podbarvené. Po šesti letech optimismu ubývá. Diskuse jsou stále stejné. Nehledáme dialog společnosti, hledáme ventil blbé nálady. Ale když se snažíte, mnohé se posune. Pomalu, ale jde to urychlit, přidat smysluplnosti. Tak postupně. Ideální je začít odspodu, od "V pravé poledne 23. 10. 2014", začíná citátem Oscara Wildeho (z uvedeného pak vyplývá, že od politiků moc pravdy neproudí):

 

"Chcete-li lidem říkat pravdu, musíte je nejdřív rozesmát,

jinak vás zabijou."

 

_________________________________________________________________________________________

 

15. 5. 2018 Za co vlastně demonstrovat a jak

 
Lidé musí vědět, za co mají demonstrovat. Jestli budou demonstrovat za ODS, ČSSD , tak ti nadělali daleko větší trestné činy než Babiš. Kdo udělal solární tunel? Kdo udělal kauzu OKD? .... V. Podracký
 
Jako řešení se nabízí demonstrovat sami za sebe a politické strany pozvat jako publikum. Uvidíte ten nával na chodníku.
Ono to není tak blbý, jak to vypadá... Už jsme to zkoušeli a publikum skladbou opravdu překvapilo.... Z.W.
 

_________________________________________________________________________________________

 

14. 5. 2018 - To co potřebujeme především ....

Pane Pelante, nezlobte se na mne, ale to, co píšete, je úplný nesmysl, píše Bohumil Doležal (proč jej cituji je jasné, klade otázku, nenařizuje, neburcuje). Demonstrace, jak každý pouhým okem vidí, očividně váznou, protože nemají žádný pořádný program. „Hrrr na Babiše“ není žádný program, ale neartikulované hysterické vyvádění
A tak v únoru a březnu byly na náměstích ještě desetitisíce lidí, pak už jen tisíce, dnes jsme rádi, když se na Václavském náměstí sejde necelých pět set lidí. Analogie s Paroubkem vůbec nesedí, především Paroubka se podařilo dostat od válu ne pouličními kravály, ale demokratickými volbami. 
A za druhé, Paroubka jsme se tehdy zbavili, ale místo něj přišel Bárta, který novu koalici během, necelého roku úplně rozvrátil a vytvořil prostor pro Andreje Babiše, jenž dělal to, co chtěl původně dělat on, ale daleko šikovněji a byl taky o hodně bohatší. 
 
To, co především potřebujeme – tedy my, česká společnost – je diskutovat o tom, co vlastně máme společně dělat
 
Tato diskuse se nemůže konat na náměstích, na náměstí má smysl vyjít, až nám to bude jasné. A to znamená, musíme se dohodnout, protože přirozeně máme různé názory. Proti babišovské totalitě je třeba postavit pluralitu. Jen z plurality může vzejít něco rozumného. To je „politická práce drobná“ o niž mluvil Masaryk, jehož se tolik dovoláváte. To všechno bude trvat dlouho, čeká nás spousta práce: Situace je totiž jiná, než v roce 1989. 
Tenkrát šlo všechno jako po másle, starý režim se hroutil, sám od sebe, protože ztratil podporu z Moskvy. Dnes se Babišovy Nové pořádky budují, a to úspěšně, a většina lidí to panu Babišovi „žere“.
Je třeba s tím nutně něco dělat, zároveň si nesmíme dělat falešné iluze a podléhat hysterii. Nezlobte se na mne, prosím, za ta otevřená slova.
 .... konec příspěvku z diskuze započaté 11.5.2018 na KOD
 
Za sebe říkám: Musíme na sebe navazovat. Když se mně zeptá někdo na počasí, odpovím  a nevykládám mu moje problémy s nadváhou.
Facebook nebo některé weby umožňující toto řetězení jsou pro tento účel dokonalé. Představují vlastně jakési propojení mozků do sítě.
První tedy bude - navazovat. Dále bude důležité téma nenechat odumřít, je-li nosné a společensky prospěšné, čili pokračovat ve smyslu "cesta je cíl". Jako řetí bude neopustit ideu, vizi, cíl, nenechat se svést z cesty tzv. výtržníky v diskuzích známých pod pojmem troll, nedopustit zničení vize zevnitř ani zevně.
  • navazovat
  • pokračovat (cíl je cesta
  • sledovat směr a cíl cest

Jmenované právě nelze dělat na demonstracích, ale takto orientovaná společnost může úspěšně demonstrovat, může daleko víc. Jsou to věci naprosto samozřejmé a nejedná o žádný objev. Problém je v tom, že nerozumíme facebookové mluvě, nebo ji neovládáme. Je stejná jako běžná komunikace, ani počítač nám nedává právo být hrubý, psát hrubky a chovat se jako záškodník systému - vir a troll v jednom.

Základem komunikace je řeč, vrátila bych se k základům. Nepodporovat neartikulované hysterické vyvádění, jak bylo zmíněno úvodem.

Zdenka Wagnerová

_________________________________________________________________________________________

 

13. 5. 2018 - Nejhorší je, když se stydíte za své představitele

V tomto případě za prezidenta, který nás podle ústavy reprezentuje navenek. Dávno víme, že mnohé není v pořádku. Nyní jako by se dva z nejvyšších představitelů vlády spojili a vyslali signál, že třetí státní moc - moc soudní, se jich netýká, že jejich rozhodnutí nemusí dbát. Což je chyba vzhledem ke slibu prezidenta a slibu předsedy vlády. Čtěte pozorně, jak slib zní. Jaké jsou možnosti běžného občana, když vidí, že ústava i zákony jsou obcházeny, zneuctívány a ignorovány?
Prezident opakovaně pohrdá  rozhodnutím soudů, naposledy ve věci jmenování profesorů. Předseda vlády, který vládu není schopen sestavit proto, že je trestně stíhaný si v koaliční smlouvě vymínil, že ani po odsouzení z vlády neodejde. Zneužívá tak svého postavení, byť podpořeného téměř  30% voliči. Většina neznamená že je ústavní a proto tu ústavu máme.  Jedná se o znevažování zákonných prostředků, na které máme jako lidé naší republiky právo, aby byly dodržovány. Mluví o tom např. Čl 23 LZPS, která je součástí ústavy ČR.

  • Slib prezidenta: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
  • Slib člena vlády: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.
  • Článek 23 LZPS - Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

K pohoršení se nad laxností vymáhání základních ústavních práv mně vybičoval komentář přítele z Chebu, Jiřího Dytrycha v jedné z diskuzí na fb:

 

Skutečně můžeme být hrdí na to, kde a jak zrovna teď stojíme? Jen se rozhlédněte kolem sebe. Jsme světu jen k smíchu, ostuda kam se podíváte.Jen dnes. Zemanova návštěva v Polsku. Nemám slov.
 
Ne, pomalu nemáme na co být hrdí (výjimky by se našly), o tom proč ne, hovoří následujících pár článků. My snad směrujeme do občanské války, aniž bychom si před tím vyměnili kvalitní informace. Důvod sporu? Mylně se domníváme, že naše spory a problémy vyřeší přiklonit se na tu či tam. Pointa je v ústavnosti a respektu k právu, nás všech, od prezidenta až po poslední miminko, protože i to miminko má právo na právní stát.
 
Soubor článků, názor si uděláte sami.
 
Závěr. Nezbytnost pokračovat v tradiční verzi našich dějin

Je otázka, zda máme na výběr. Jakou máme volbu? Vazalové budou tvrdit, že není jiná než úplně podřízení, to konečně tvrdil kolaborant Moravec také. Druhou variantu mají jen katastrofickou: „To byste chtěli, aby zase přišla ruská vojska jako v r. 1968?“

Ale ona je varianta jiná. Snažit se o co největší nezávislost. Tady prostě musíme zůstat takoví, jací jsme, včetně určitých východních prvků, včetně pravdivé verze našich dějin, ve které nemáme jinou možnost než pokračovat. Naše západní hodnoty chápat v Masarykově pojetí, které je jakýmsi vrcholem vývoje, nikoliv ty dnešní deformované neomarxistické. vlastimilpodracky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662098
 
Je to vážné: Koaliční smlouva: Odsouzený člen vlády odstoupit nemusí
Koaliční smlouva bude patrně nad zákony a ústavu: www.novinky.cz/domaci/471710-koalicni-smlouva-odsouzeny-clen-vlady-odstoupit-nemusi.html?source=FBS
 
Zeman jedná tak otevřeně, že už si nelze hrát na slepou bábu. Pokud je Babiš premiérem členské země NATO a Evropské unie, bude muset jít s prezidentem do střetu.......
Tady už není třeba nějakého zkoumání, Babiš ani nemusí úkolovat tajné služby, aby mu zjistily, pro koho Zeman pracuje. Je to jasné i zastáncům prezidenta, kteří dnes říkají: Ano, dělá pro Rusy a to je dobře. - Jenomže to dobře není.

Miloš Zeman jedná úmyslně tak otevřeně, že už si nelze hrát na slepou bábu, stal se z něj takový noční vlk bez motorky. Pokud je Babiš českým premiérem, předseda vlády země NATO a člena EU, bude muset jít se Zemanem do střetu. Nebo vyhlásit referendum o vstupu Česka do Ruska.

nazory.aktualne.cz/komentare/zeman-tanci-novicok-kdy-cesko-vstoupi-do-ruska/r~cd7fc4f651d911e894960cc47ab5f122/

 

Pražský městský soud koncem dubna pravomocně zrušil Zemanovo rozhodnutí o nejmenování fyzika Ivana Ošťádala a uměleckého historika Jiřího Fajta profesory. Soudci věc prezidentovi vrátili k dalšímu řízení s tím, že žádný orgán výkonné moci nemůže po řádném řízení o jmenování profesorem sám znovu posuzovat, zda kandidát splňuje podmínky pro jmenování. Nepřípustně by tím totiž zasáhl do autonomie vysokých škol.

„Netýká se to primárně pouze jmenovacího procesu profesorů, ale vůbec právní povahy úřadu prezidenta republiky. To znamená – není to žádná osobní otázka, ale primárně otázka právní,“ zdůvodnil chystané podání kasační stížnosti Nespala.

echo24.cz/a/SqWjk/zeman-se-brani-kvuli-jmenovani-profesoru-se-obrati-na-nejvyssi-spravni-soud

 

  • Článek 90 (Ústava ČR) - Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
  • Článek 92 - Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.
  • Článek 95 - (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

 

Na Václavském náměstí v Praze byl během demonstrace fyzicky napaden člověk. Média mlčí.
11. 05. 2018 2:08:52
Náhoda nebo cílená provokace? I tak by se dal popsat včerejší protest. Poklidnou demonstraci v samém centru Prahy narušila spanilá jízda kolony vozidel, ověšených vlajkami SSSR a Ruska. Došlo i na napadení a trestní oznámení.
.......... 

K tomu vyjádření policie:

Dovolte mi uvést na pravou míru tvrzení, že vozidla do někoho najížděla. Když vozidla na Václavské náměstí přijížděla, tak účastníci shromáždění stáli v prostoru pod sochou svatého Václava, tedy mimo komunikaci. Poté co vozidla najela na jejich úroveň, tak demonstranti vstoupili do silnice a začali je blokovat. Tedy vozidla do nikoho nenajela. Celou tuto situaci máme zachycenou na kamerových záznamech a v případě jakýchkoliv stížností toto tvrzení můžeme bezpečně doložit.

Mohu Vás ujistit, že policie žádnou konfrontační situaci ani provokaci nepřipravila a jedná se tedy o nesmyslné spekulace. Naopak policisté dělali vše proto, aby nedošlo k eskalaci vyhrocené situace. 

semecky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662323
 

 

_________________________________________________________________________________________

 

5. 5. 2018 - Po více jak roční přestávce

Po více jak roční odmlce je na místě otázka: 


 

 

Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši; to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat.

Vy tedy koneckonců vidíte pravý základ demokracie v náboženství; smím-li to tak říci, jste vlastně také teokratem.

Nebojím se slov, a proto nemám nic proti té formulaci, berete-li teokracii doslovně jako bohovládu. Pojímám stát, státní život, politiku, jako celý život, opravdu sub specie aeternitatis. Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním božího řádu na zemi.

Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností – slovo “parlament” má krásný smysl, jen je učinit tělem!

 

_________________________________________________________________________________________

 

 

28. 3. Ohlédnutím časem. Jak jsme se cítili před rokem, dvěma, ...

Glosa 28. března (2017 a 2016)
2017: Těm, kteří si myslí, že naše vláda vládne, tak jak má. Řekl bych, že ne, a říkal jsem to už před rokem. Samozřejmě, že pánové Konvička, Bartoš a jiní mají podle naší ústavy právo projevit svůj názor, i když tento obsahuje jako jediný program negaci, což je program z mého hlediska silně nedostatečný. Ale to je zase názor můj. Zaplať Pán Bůh, že máme možnost tyto názory vyjádřit! Pozoruhodné je, že jsem již před rokem upozorňoval na to, že každá vláda České republiky má tendenci na občany tohoto státu, tedy podle ústavy "lid", od něhož odvíjí svou existenci, docela arogantně zapomínat. Samozřejmě především v období "mezivolebním". To mě, jako občana tohoto státu, uráží a považuji to za protiústavní. Dovoluji si tímto (a nejen tímto) vládu České republiky na tuto "maličkost", upozornit. Onen lid jsme my občané, a na ně zapomínat se nejen nesmí, ale ani nemůže, i z ryze sebezáchovných důvodů této vlády. Ono se může klidně stát, že tito Zapomenutí jednoho krásného dne řeknou své "Dost!". Je to sice bonmot, ale já osobně si nedovedu představit vládu, která by přežila zaplněnou Letenskou pláň, plnou oněch naštvaných "zapomenutých". To není vyhrožování, to je fakt..

2016: Ještě k efektivitě přísného postupu Chovancovy policie proti úhlavním nepřátelům našeho státu, kterými jsou podle všeho poněkud exotičtí pánové Bartoš, či Konvička. Trocha historie: V roce 1919 vstoupil Adolf Hitler do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem... To snad stačí. Problém není v řečnících, byť by jim naše Ústava měla umožnit vykřikovat libovolné hlouposti. Děje se tak ve Velké Británii, či v USA, a světe div se, ani Spojené království či Spojené státy kvůli nim nepadly. Problém je v síle společnosti, nikoliv vlády, na niž se zde zhusta vymlouváme a svádíme na ni svou vlastní neschopnost. Vláda chce koneckonců hlavně vládnout a to, že na nás jaksi zapomíná, to je především naše chyba. Nenechme si to prostě líbit, a je to! Jsme na tom asi hodně špatně, když se musíme bát lidí, kteří vykřikují na nárožích své názory. Doufám, že ne tak špatně, jako Výmarská republika let dvacátých minulého století...
:)
 
2016 - Velikonoční Glosa - 27. března, Velikonoční neděle
Jsa ponořen do studia děl filosofických a historických, a to pouze ve snaze pochopit současný stav společnosti lidské, narážím na velmi hezké dávné zvyky. Nejsem žádný filosof, ale z hlediska prostého rozumu (anóbrž Aristotellovy logiky) musím souhlasit s Janem Patočkou v tom, že historie naší civilizace začíná řeckou antikou a končí dvěma světovými válkami v minulém století (za sebe dodávám, že začátek onoho konce je Velká francouzská revoluce). 
To, co prožíváme teď je patočkovské "předhistoří", historické interregnum ("mezivládí"), aneb cosi skončilo a jen čert ví, co bude následovat. 
Zpět k oněm zvykům. V centru starověké řecké "polis" (od toho politika), neboli obce, se skvěl mramorový sloup, do nějž byla vytesána ústava dotyčné polis. Aneb neměnný a definitivní právní kodex, který odsouhlasen ctihodnými občany, byl platný pro kohokoliv na území polis. Jak prosté, milý Watsone, že?


Více zde: https://d-ecko.webnode.cz/news/cestou-vpred-aneb-co-s-tim-v-traktatech/

_________________________________________________________________________________________

 

18. 3. Tlachy, dokumenty, prohlášení a dialogy

 
Mnohé, co bylo řečeno jsou opravdu tlachy. Máme neustále rozšiřující se prostor úložišť, tak  v mylné předsavě o svobodě slova říkáme  a píšeme co slina přinese na jazyk.
Některé myšlenky se opakují tak často a pořád dokola, až se z nich stanou tlachy. Naopak ty důležité sublimují někam v nekonečno. Ale pak je ještě něco jiného a vzácnějšího, s čím jde a má se pracovat, někdy až povahy onoho dokumentu v mramoru. To první je řekněme běžná mluva - dialog, to druhé, slavnostnější a důležitější - prohlášení.  Jak je rozlišit? Prohlášení zpravidla v sobě nenese otázku a pokud se pod ním vede diskue, pak pouze vysvětlující.
 
Letmým pohledem do politiky zjistíme, že chybí jak prohlášení tak rozumná, věcná a srozumitelná zdůvodnění. Doufat že kvantum slov nahradí obsah je omyl. A proto tak jak máme práva lidu a vládu lidu, můžeme mít i prohlášení lidu. Proč ne? Jen je třeba stanovit si pro ně "úložiště".
 

_________________________________________________________________________________________

 

17. 3. Manifest Zapomenutých - O imigrační politice EU

 
"Přistěhovalectví je výsada, nikoliv právo
A bezpečnost naših obyvatel musí mít vždycky přednost,
o tom se nediutuje."
 Donald Trump, 17. 3. 2017 při setkání  Angelou Mekelovou *)
 
Ptá se nás někdo na to, co si skutečně myslíme o imigrační politice Evropské unie, 
jejíž pravidla nám jsou vnucována? **)
 
Toto je jediná věta Manifestu Zapomenutých zmiňující problém hýbající světem. Reakce na anifest byly různé
Ale jestliže se nás nikdo neptá, nežememít ani reálně yvinutý názor. Nemohou se nás ptát na vše, ale omezvatvat uvažování mimo hranice je.
 
Imigrační politika (současná a řízená zevně)  má za cíl rozvrátit pochybnou jednotu Evropy a následněji ovládnout. ***) Nic nového od sluncem a netřeba tomu dávat náboženský nádech, je dobyvatelská
 
 
 

_________________________________________________________________________________________

 

13. 3. Manifest Zapomenutých

Manifest Zapomenutých je vyjádření, jak vnímáme součas stav dění a postavení v něm. Jedná se o neměnný text, něco jako tesáno do mamoru, v dnešním pojetí - zataveno do foĺie.
 
Vyjádření souhlasu se zněním manifestu lze provést vícero způsoby, například podpisem a krákým vyjádřením v petici:
 

 

_________________________________________________________________________________________

 

7. 3. 2017 - Manifest Zapomenutých

 
 
Vy, všichni Zapomenutí občané České republiky: Žádné strachy, spolu to zvládneme!
 
 
Celý text:
 
 
Manifest má tři části. První se věnuje tomu kdo jsme, druhá se věnuje tomu jak je to s tím zapomenutím a třetí část nese nástin řešení.Je jedním z kroků občanské iniciativy - jak nebýt zapomenut, jak nezapomenout a nezapomínat.
 
 
Zpět k oněm zvykům.... V centru starověké řecké "polis" (obce, státu), se skvěl mramorový sloup, do nějž byla vytesána ústava dotyčné polis. Aneb neměnný a definitivní právní kodex, který odsouhlasen ctihodnými občany, byl platný pro kohokoliv na území polis. 
 
____________________________________________________________________

 

15. 1. 2017 - Nová kapitola

 

Zejména z technickýc důvodů - lepš čtenosti, bya založena nová kniha.

 

Předchozí pozdravy - V pravé poledne - jsou k dispozici: d-ecko.webnode.cz/news/v-prave-poledne/


 

 

_________________________________________________________________________________________