Dialog o propagandě

"Dialog není latinské slovo, které by znamenalo hovor dvou lidí či stran. Je to slovo řecké, které znamená doslova vnoření smyslu. Jde v něm o to, že společně hledáme hlubší pochopení smyslu. Je to cesta, kterou se blížíme Pravdě, kterou našimi nástroji myšlení nikdy plně nepochopíme. Dialog žádá, abychom do něho vstoupili jistě s nějakým názorem, ale také s vědomím, že pravdu nemusím mít já, že ji může mít druhý účastník, a nejčastěji, že ji nemá nikdo z nich. Dialog, i když může mít velmi dramatický průběh, není nepřátelský, protože je ve své podstatě spoluprací." Prof. Petr Piťha

Tento dialog o propagandě se měl jenovat jinak, propaganda však je buď  stihomam neb problémem, důležité je, aby žádný z nich neprofitoval na úkor kvality (rozumu, života, žurnalistiky, ...) ve smyslu: "Zlo je prostor, který nebyl vyplněn dobrem". K dialogu dal podnět Ondřej Sýkora, doufejme že další se rádi přidaj, témaje dotatečně široké. Z mnohých diskuzí a debat totiž vyplývá, že: Pravda je trhavina. Dokáže rozmetat letité vzdahy a přátelství, dubem však nepohne. 

Zdenka Wagnerová, 5. března 2017

_______________________________________________________________________________________________

Ondřej:  A co se týče původní skupiny Vašich bodů: body 1, 2 chápu, z bodu 3 nic nevyplývá pro další poznání (tuhle, támhle: to banální konstatování, ale život je banální, že ano? ;-)) , ale k bodu 4 se musím zeptat. Píšete: "I propagandu třeba občas číst... a diskutovat a diskutovat". Ptám se: proč máme diskutovat o něčem, co není pravda? 

Představte si, že někdo něco ukrade a tvrdí, že Vás viděl, že jste to ukradla Vy. Je diskuse tím správným řešením? Budete se bránit diskusí, ve které bude každý moci vyjádřit svůj názor? Můj postoj je jednoznačný: propaganda je lež. To znamená, že to není sféra názorů, ale dokazování a nejde o svobodu názoru, ale o právo. Lež se přece nevyvrací tím, že dáme lháři možnost beztrestně vykládat lži. Prosím, dejte si na odpovědi záležet, to je to nejpodstatnější v celé diskusi o demokracii. Přežití každé skupiny totiž záleží nikoliv na deklaracích, ale na tom, zda má nebo nemá otevřený vztah k pravdě nebo zda se pravdy bojí, zda je schopna reflexe skutečnosti a její elity zda vládnou kritickým myšlením nebo jiným.

A propos: napadá mě takové srovnání, nevím zda přesně analogické, ale předkládám jej. Totiž, že debata o tom, zda v otevřené společnosti je správné dát prostor propagandě stejný jako třeba vědě, je paralelou debaty, zda povinně očkovat (naordinovat dobro všem) nebo neočkovat (ať si to každý rozhodne sám. 

Věda tak trošku jako dobro (jenže místo dobra dosaďte pravdu), která každému -ať chce nebo nechce- ordinuje skutečnost místo platónské jeskyně? To vytváří zajímavý etický paradox: tak jako nelze ordinovat dobro někomu proti jeho vůli (dejme tomu omezení přístupu kouření a alkoholu), nelze ordinovat ani pravdu - každý ji totiž neunese. 

Propaganda jako terapie pro ty, jež nesnesou skutečnou složitost a mnohoznačnost světa venku... Samozřejmě příliš zobecňuji, ale to koukáte, jak jsem se spustil s filozofií, co, já takový vědecký redukcionista?

5. března 2017

Zdenka: To koukám a hodnotím :) Pár věcí v textu, původně komentáři na Faceboku, mně zaujalo a domnvám se, že stojí za rozvinutí dialogu. Úvodem uvedu jak chápu pravdu:

• Pravda je plná shoda mezi míněným a daným. Nejde přitom o nějaký zážitek shody, nýbrž o bezprostřední zkušenost, evidenci či intuici, který se ovšem dá případně korigovat. (Husserl, badatel přirozeného světa).
• Pravda není jednou pro vždy daná, ani není záležitost pouhého nazírání a přijetí ve vědomí, nýbrž celoživotně zkoumaná, sebekontrolující, sebesjednocující myšlenkově - životní praxe. (Jan Patočka, jeden ze zakadatelů Charty 77 a fenomenolg).
• V antické filosofii byla Aléhtea (ἀλήθεια, řecky pravda, v původním významu odkrytost, taktéž znamená zjevení, živoucí, existující) pro označení skutečného poznání v protikladu k pouhému zdání; vyjadřuje, že pravda se skrývá pod povrchem jevů a je třeba ji intelektuálně odkrývat. .... Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností. Tento pojem hraje primární úlohu ve filozofii, vědě, právu a či teologii. 

Diskuze na FB nás mohou vést k bagatelizaci a zkratkovitosti, na druhé straně přináší i jiné možnosti, využijme je, když můžeme. 

Zmínil jste "přežití každé skupiny", čili určitá část společnosti. Toužíme po přirozeném prostředí nebo po extrémních podmínkách? Přirozený svět by měl být základ, taková kotva uprostřed bouřlivého dění. "Bouřlivé dění" není přehnané, média se nám denně snaží nabídnout něco vyjímečné, převratné, rádi nás šokují a mluví o boji, třeba boj o Hrad, boj s korupcí.
Kdyby rodiče vychovávali děti, tak jak nás ovlivňují média, proháněly by se nám zde útočné, drzé, nenávistné a jinak negativní nebo naopak hyperaktivně akční tlupy mládeže blíží se chováním spíše smečce psovitých šelem, minimálně asociálním skupinám. 
Otázka zda dát propagandě stejný prostor jako vědě je dobrá, i když nesmyslná. Prostor si zaslouží vzdělání, díky vzdělání lze propagandě čelit a nejen jí. Věda může nastoupit až v určité fázi vzdělanosti, propaganda pak v jisté fázi zoufalosti nebo poťouchlosti. A tady je kámen úrazu, ale také prostor k diskuzi o kterém jsem mluvila. Propagandu totiž nelze zakázat, propagandě lze ale čelit.
Nyní je otázkou, co skupiny akceptují snáze, zda vzdělání nebo propagandu? Co k žií a přežití potřebujeme víc? Propaganda se neptá, ta prostě je a protilék je vzdělání a zájem

Myslím že potupně  dojdeme k závěru, který je obsažen ve Vaší poslední větě: Propaganda je berličkou pro ty,  kterým je hledání podstaty života na obtíž, vlastní rozhodování je brzdí, je příliš složité, obtěžuje atd., ale to bych předbíhala.

Diskuze by neměla být o propagandě, ale o pomoci zranitelným jí čelit, jak je vtáhnout do děje přirozeného světa a žití.

6. března 2017

Martas: Je to vše hezky řečeno, jen mi z toho vychází jedna nerovnost a to totiž ta, že ti na straně lživé propagandy to dělají s velkými náklady na tu propagandu. Tím si můžou dovolit zaměstnávat ty nejlepší politiky, marketéry, propagandisty a trolly. Co dělat s tím, to vážně netuším, protože si všímám, že na té opačné straně, až na pár výjimek, zůstávají lidi nepolíbení politickým talentem. Předpokládám, že je to taky strategie a bohužel funkční.

6. března 2017